Kristián Filip hrabě Clam-Gallas

* 29. 4. 1748 – † 8. 2. 1805

Pokračování rodu Clam-Gallasů mohl zajistit pouze Kristián Filip (1748–1805), narozený v Praze. Vyrůstal v paláci zbudovaném Fischerem z Erlachu. Po strýci Josefu Filipovi svůj predikát rozhojňoval tituly „zum Schloss Campo und Freyenthurn“. Zdědil panství Frýdlant, Liberec, Grabštejn, Lemberk a statek Velké Klecany. Přikupoval další panství v Čechách a Rakousku a pokoušel se podnikat v textilní výrobě. Ve Vídni se v létě 1770 oženil s „duchaplnou dámou“, hraběnkou Karolínou Šporkovou (1752–1799). Urozená žena z rodu známého „krýgsmana“ třicetileté války, Jana Šporka, a barokního mecenáše a sběratele, Františka Antonína Šporka, zakladatele lázní a špitálu v Kuksu, obohatila rodové sbírky Clam-Gallasů mimo jiné obrazy ze šporkovské galerie. Proto se na frýdlantském zámku dochoval například slavný Brandlův portrét F. A. Šporka z dvacátých let 18. století.
Kristián Filip hrabě Clam-Gallas, od roku 1784 rytíř řádu svatého Štěpána, je dosud v regionální literatuře znám coby muž nadšený pro „racionální“ ideály josefínské doby, jako člověk tiché povahy s velkou láskou k přírodním krásám a hudbě. Hrál – podobně jako jeho manželka – na fortepiano a po smrti hraběte Jana Václava Šporka se stal roku 1804 „protektorem“ pražské hudební společnosti. Patrně jej ovlivnily myšlenky i móda romantismu, stejně jako později jeho syna Kristiána Kryštofa. Jím založená velkolepá pražská zahrada s chrámky, pamětními kameny a jinými romantickými výtvory, známá jako Klamovka, se však mohla stát také místem schůzek lidí určitého světonázoru. O tom by mohla svědčit výzdoba drobné architektury, v níž lze více než tušit symboly zednářského společenstva. Zkrocenou přírodu poskytující osvěžení ducha i těla představují dosud nevelké Lázně Libverda nad Hejnicemi pod vrchy Jizerských hor. Minerální prameny – stále využívané – proměnily od osmdesátých let 18. věku téměř pusté místo v drobný, i když nepochybně společensky významný „mondénní salon“ v přírodě, zvaný „Milý ostrov“.
Starý a chladný hrad Frýdlant umožnil nocleh následníkovi trůnu a budoucímu císaři Josefovi II. při jeho inspekční cestě po Čechách s výjezdy do Saska a někdejší Horní Lužice v roce 1779. Jinak však bývalá gotická pevnost s renesančním zámkem panstvo k pobytu zřejmě příliš nelákala. Jestliže nepociťovalo nutnost provádět stavební a zahradní úpravy na Frýdlantě, liberecký zámek a jeho okolí jim určitě podlehnout musely. Liberec byl totiž ve srovnání se svým severnějším sousedem koncem 18. století hospodářsky, kulturně a společensky výrazně významnějším městem, do nějž se vyplatilo investovat peníze i nápady. Jména nových čtvrtí (Kristiánov poblíž renesančního zámku), obcí (Ferdinandov u Hejnic), míst (Josefino Údolí) a v budoucnu i ulic zanechávala vzpomínku na své zakladatele z rodu Clam-Gallasů. Pro další staletí potvrzovala jejich zásluhy o panství i město. Problémy z konce vlády Marie Terezie jako by i zde zanikly pod dojmem rozkvětu držav: povstání z roku 1775 se zdá být jednou z mála nepříjemných epizod téměř třicetiletého působení Kristiána Filipa na severu Čech. Přitom však rozhodně nemělo razanci podkrkonošského kraje.
O to více se podařilo uchovat povědomí o uměnímilovném šlechtici. Hudba se provozovala na Frýdlantě i v Praze. Bylo nač navazovat, vždyť hrabě Filip Josef z Gallasu byl znám jako vyznavač komorní hudby. Kristián Filip s chotí stáli kupříkladu v „nejtěsnějších přátelských vztazích“ s Josefinou Hambacherovou, žačkou a pozdější manželkou učitele hudby Františka Duška. Manželé Duškovi poskytli přívětivý domov na Bertramce skladateli Wolfgangu Amadeu Mozartovi a jeho ženě Konstanci.
Slavný pohřeb Kristiána Filipa počátkem února 1805 znamenal pro následující desetiletí výrazný předěl v tomto druhu smutečních slavností na clam-gallasovských panstvích. Mohutný počet smutečních hostí z Čech, Saska i bývalé Horní Lužice, doprovázený šedesáti vozy, se do budoucna mohl stát vzorovým příkladem pohřebních obřadů aristokracie počínajícího 19. století, ačkoli se mohlo zdát, že se světská pompa do skrovného prostředí hejnického františkánského kláštera příliš nehodí.

Otištěno v upravené verzi v: Milan Svoboda, Clam-Gallasové (1757–1945), in: Clam-Gallasův palác. Johann Bernhard Fischer von Erlach. Architektura – výzdoba – život rezidence, (ed. Martin Krummholz), Praha 2007, s. 31–58

Více zde: http://clam-gallas.webnode.cz/clam-gallasove2/kristian-filip-clam-gallas/